Livigno

Sobota, 14. listopadu 2015, 12:32 – Anička – Zima 2015/16

Já jsem se letos vydala na první sníh do Livigna. V pátek 13. ve 4.30 jsme ve Skuhrově nad Bělou naložili do velkého oddílového Forda děvčata ze Skuhrova, které jsem si vezla já, a trenér si do svazového Volkswagenu naložil do 23 let. Cesta byla vcelku dlouhá, ale po druhé jsme dorazili do Livigna, kde už na nás čekaly dva mikrobusy varských a jeden tepličáků.

Chvilku po příjezdu jsme šli rovnou na lyže. Hlavní úkol byl jezdit pomalu s tepy pod 150, protože jsme vysoko (což mi trochu objasnilo, proč jsem na hotelu málem umřela po vyběhnutí tří dvou pater).

Není tu úplně kopec sněhu, nejdelší okruh má 1,3 km. Zase si ale člověk dobře prohlédne, s kým má tu čest. Velká část všech jsou Češi. Kromě lidí ubytovaných s námi je tu ještě Jablonec a pár drobných. I Standa Řezáč si tu drtí svoje soupaže.

Dál je tu několik italských výběrů, Poláci (Justyna je fakt hrbatá), pár Norů, Švýcaři (na Colognu máme za úkol koukat - ve změti lyžařů jsem si ho však zvládla dobře prohlédnout až když končil a svlékal se - a jako dobrý no).

Jinými slovy, ačkoliv se může zdát, že to kroužení není ultrazábavné, tak vždycky je na co koukat.

Klasika se jezdí na klistr, což já podporuju a zatím z ní mám mnohem lepší pocit, jak z bruslení, tak uvidíme, jak to tu bude pokračovat.

Na odpoledním skatu jsem to méně hlídala a občas mi tepy létaly i lehce přes 160. Hned při klasice následující ráno mě nadmořská výška potrestala a byla jsem ráda, že jsem ten okruh obcházela. Dozvěděla jsem se, že jsem na tom zatím dost dobře, protože většina lidí, co trénuje poprvé takhle vysoko to přežene tak, že druhý či třetí den nemůžou vstát z postele. Holt hříčky přírody jako je Ferda, který si prý může dělat takhle vysoko co chce a nic mu to nedělá, skoro neexistují.

Odpoledne jsme si dali ještě nácvik techniky na suchu, posilování a další bruslení, večer dechová cvičení a protažení a dočkali jsme se zaslouženého volna.

Dopoledne se tedy jen u videa probírala technika. Odpoledne jsme opět začali dechovým cvičením, pokračovali posilování a skončili lehkou klasikou, kde jsme se zaměřili hlavně na techniku. Nicméně od následujícího dne nás prý konečně čekají pořádné tréninky, tak jsem na to dost zvědavá. Teď nás ještě čeká večerní protahování s fyzioterapeutkou (je fakt dobré mít na soustředku fyzioterapeutku) a pak konečně zase spát.

Sváteční úterý jsme začali tradičně rozcvičkou - rozklusání a technikou na suchu. "Volné" pondělí nás celkem rozsekalo, takže jsme na dopolední klasický trénink sotva dolezli. Nicméně už jsme tam posílali soupaže a jízdu bez holí. V duchu jsem si říkala, že nechápu, jak jsem kdy mohla ujet Vasák... Teď jsem byla ráda, když jsem odsoupažila tři kilometříky. Nicméně jsem si vyslechla, že když si vezmu hole (bez nich je to peklíčko), tak to začíná trochu vypadat (což je jedna z největších pochval, co jsem od Petra slyšela - počítaje i moje dorostenecká léta), takže... Po obídku si nás do parádičky opět vzala fyzioterapeutka a dělali jsme dechová cvičení a učili se zapojovat správné svaly (tzn. převážně zapojovat břicho tam kde se má a nepřetěžovat zádové svaly apod.). V tom tak trochu hvězdim, tak si vždycky užívám, že alespoň v něčem - alespoň něco mě na té konzervatoři naučili. Pak následovala opět technika na suchu a následoval skejtík s rychlejšími silovými úseky a končil technikou. Nicméně nějak vůbec nevím, co si při bruslení se svými končetinkami (a nejen s nimi) počít, takže letos asi jen klasím. Na skejt chodím, jen když se někdo bude potřebovat zasmát.

Ve středu jsem se vzbudila v 6.50, abych stihla rozcvičku v sedm. Oknem bylo slyšet dovnitř hvízdání soupažového trenažéru, jak ho tam někdo týral, a neustalo celou dobu, co jsem se oblékala. V takových okamžicích si člověk prostě říká '@$}{^*@$*^&@#!?!'. Dopoledne jsme si užili opět klasiku s výběhy stromečků. Odpoledne jsme začaly opět cvičením s fyzioterapeutkou, pokračovali posilováním a zakončili skatem, kde už jsem sotva lozila.

Dnes, ve čtvrtek, jsme měli vcelku dlouhou rozcvičku, která zahrnovala krom klusu i techniku cca všeho. Dopoledne jsme si odjeli dlouhý klasický trénink s úseky a konečně se doplazili do zaslouženého volna.

V pátek mi nebylo dobře, tak jsem si prodloužila volno až do pátečního večera, takže jsem přišla o posilování a klasiku.

Sobotu jsme opět začli rozcvičkou, po snídani jsem si vysloužila krátkou masáž od fyzioterapeutky a dozvěděla jsem se, co mám dělat s nohou, aby mě po té zlomenině přestala bolet. Dopoledne jsme netradičně vyrazili na skejt. Trať ale zmrzla, takže se tam objevily ledové plotny a žádné žůžo. Odpoledne jsme si tam užili poslední klasičku.

V neděli ráno jsme si ještě frkli jeden rychlí skejtík a frčánkovali jsme dom.