4. Boboloppet a 8. B5h, 7.-8.2.2015

Sobota, 7. únor 2015, 21:11 – Petr – Zima 2014/15

Úvodní varianta od Honzy (následně se totiž nehodlám odchylovat od pravidla, že přesnost je podstatnější než stručnost nebo pochopitelnost):

Jen stručně (zatím). Petr vyhrál. Jakože úplně. Dalších komentářů asi není třeba dodávat.

Cesta k prvnímu (a mám obavu, že i poslednímu) vítězství v obsazenějším závodě začala už loni. To mi totiž jeden z účastníků, kterého jsem (dvakrát) předjížděl, v cíli radil: "Nemůžeš se přece takhle zastavovat, když jezdíš celkem hezky - jíst i pít musíš za jízdy! A hlavně je potřeba vyrazit včas, ideálně hned v osm - ráno jedeš rychleji, odpoledne na rozměklém sněhu už tolik ne."

Chtěl jsem ho poslechnout, přespat v Liberci a ráno vyrazit brzy. Jenže ve čtvrtek večer Ferda říká, že by se také rád na start nějak dostal - jestli ho nesvezu, že v sobotu ráno z Prahy v pohodě stíháme. Pak se ještě přidal Honza, že vlastně může jet rovněž s námi a že Ferda na ten Černý Most dojede skoro stejně sám jako kdybych ho vezl autem. Zdařilo se (jen jsme ho tam nechali trochu vymrznout, aby to neměl zadarmo) a ve tři čtvrtě na deset jsme v kompletním složení vyrazili na trať.

Naštěstí bylo letos dostatečně chladno a celý den se dalo jet ideálním tempem - ani ne moc rychle (což technicky nezvládám), ale ani se sníh nezpomaloval. I když klasici to moc jednoduché neměli, v rovinkách museli hodně zabírat. Jeden, co vyrazil se mnou, si však z počátku evidentně neuvědomoval, že 90 km je celkem dálka a vyrazil jako kdyby jel závod. Moc se mi nelíbilo hned na začátku ztrácet - jenže zase jsem se chtěl držet osvědčené taktiky, totiž začít pomalým výletním tempem a to si udržet až do cíle.

Nedalo se však nic dělat, musel jsem ho nechat jet. Naštěstí byl stále na dohled, i když dlouhé (přerušené) stoupání od přehrady až na Rozmezí mu evidentně šlo. Na konci kopce už konečně uznal, že klasika má být pomalejší a nechal se předjet. A přestože jsem se ve sjezdu na Mariánskohorské Boudy vyhýbal turistovi tak šikovně, až jsem v nejvyšší rychlosti spadl, po otočce u Linkeho kříže jsme se již viděli v závodě naposledy. (Honza měl rozum a jel si svým tempem.)

Další cesta k Václavíkově Studánce byla pohodová, i tempo předjížděných soupeřů se postupně zlepšovalo. Když jsem se vyškrábal na začátek Promenádní, těšil jsem se, že tentokrát nebude tak nenápadně náročná jako v klasickém závodě - a ona stejně byla! Silný protivítr nám cestu vůbec neulehčoval a ještě jsme u Kiosku mohli závidět těm, co měli za sebou osmičku směrem ke Smrku.

Sice jsem jí v předchozích týdnech opakovaně zkoušel - ale přece jenom pět kopců za sebou (tři na osmičce, jeden ke Kiosku a jako prémie ze Smědavy nahoru) dá celkem zabrat. Naštěstí pak je to v zásadě rovinka - a cestou na Hřebínek jsem si říkal, jak jsem rád za volbu stylu, že soupažit bych tam opravdu nechtěl. Bedřichovskou nádrž už jsem zkušeně objel (ne jako předloni, kdy jsem se musel na každé křižovatce těžce rozhodovat, nebo loni, kdy jsem dokonce na jedné špatně odbočil) a i poslední kopeček na Gregorův kříž byl za mnou. A sice jsem se netrefil do cíle, stejně si mě však všimli a konečně jsem se mohl zastavit.

Za chvíli přijel i Ferda (říkal něco o tom, že si vzal špatné lyže, hůlky a boty) a o něco později Honza. Ještě vyzvednout mapu na Bedřichovskou pětihodinovku, poprosit Ferdu s Honzou, aby mi vyzvedli cenu (na Boboloppetu dostává cenu každý) a už můžu vyrazit dolů do Liberce.

Na čas i výsledky jsem byl celkem zvědavý - zajímalo mě totiž, zda se mi podařilo nebo nepodařilo trať stihnout za méně pět hodin (po dojetí jsem věděl, že to bylo těsné). Jak se nakonec ukázalo, tak nepovedlo. Viz následující konverzace.

chat

Ale i z náhradního úspěchu jsem měl obrovskou radost. Jen jsem měl trochu špatný pocit, že jsem nebyl moc společenský - sice jsem byl upozorněn, že bych ani být neměl kvůli nutnosti učit se na zkoušku, ale stejně. Nějak jsem totiž s několika lidmi neustále konverzoval na téma, že jsem vyhrál. Později večer naštěstí přestalo být potřeba jak se učit, tak psát zprávy - a mohl jsem se od Simony mimo jiné dozvědět, kudy druhý den jet. Ještě nastudovat vrstevnice v okolí kontrol, abychom nemuseli do kopce (Zuzka by je samozřejmě zvládla, ale mně se už nechtělo) a jít spát.

Druhý den jsme sice nevyhráli - ale následnou pečlivou analýzou kontrol navštívených soupeři jsem si ověřil, že naše trasa byla ze všech nejhezčí. Počasí i příroda tomu hodně napomohli - a ani tolik nevadilo, že jsem během prvního kilometru ztratil bodovací tabulku. Jen ta Zuzka mi trochu pokazila plány - jela tak rychle a dobře, až mi došli kontroly a skončili jsme hodně dlouho před termínem. Ale přesto jsme si i nedělní závod velice užili jak my, tak určitě i další uvedení v následných výsledcích.

Boboloppet

Pořadí Jméno Čas Ztráta
1. Petr Marhoun 5:03:30
13. (3. v klasice) Ferda Polášek 5:29:42 ₊ 26:12
53. Honza Pipek 6:30:43 + 1:27:13

Bedřichovská pětihodinovka - kategorie MM

Pořadí Jména Body Čas
6. Fišer Jiří / Hanslian David 600. 4:58:15
7. Polášek Jan Ferdinand / Polášek Petr 540. 4:52:55

Bedřichovská pětihodinovka - kategorie MD

Pořadí Jména Body Čas
9. Marhoun Petr / Vlčková Zuzana 400. 4:22:00
14. Kudrnová Anna / Pipek Jan 320. 4:56:55

vyhlášení

Přílohy: